“Sám bych to zvládl, ale nestálo by to za nic”

Kromě domácí hospicové péče poskytujeme jako Domácí hospic Vysočina i jiné sociální služby. Mezi nimi
například i odlehčovací služby. Přijíždím proto do obce Odranec, kde jsme je před časem poskytovali u paní Boháčové. Vítá mě manžel Jiří, se kterým si o průběhu péče povídáme:

Proč jste se rozhodli obrátit na Domácí hospic Vysočina?
Bylo to tak: Manželka upadla a musel jsem volat rychlou. Odvezli ji do nemocnice. Byla škaredě rozbitá. Když jsme tam za ní odpoledne přišli a podívali se na ní, tak to bylo strašný. Nepoznávali jsme ji. Ležela na ODN. Původně jsem si myslel, že ještě bude chodit. Že bych to s ní zvládl. Tak jsme tady s dcerou rokovali. Ona pracuje na úřadu práce a chodí na ta různá šetření. Říkala mi, že to sám nezvládnu. Z nemocnice jsme ji dostali v hrozném stavu. Byla celá modrá. Bohužel nechodila, nepoznávala nás, nejedla. Ve zprávě nám napsali, že pacient nespolupracuje. Taky jsme zvažovali, že dáme manželku do nějakého zařízení. Na Moravec, nebo jinam. Ale jak ji někam dáme, tak to je konec. Tu péči jí tam nikdo nedá. Doma je doma. Dcera přišla s hospicem. Přemýšleli jsme ale, jestli budou jezdit až sem k nám, jestli nemají jenom Nové Město. Naštěstí jsme zjistili, že mají větší rajon (odlehčovací služby se poskytují v okruhu 20 km od Nového Města na Moravě a Velkého Meziříčí - pozn. redaktora). První kontakt dělala dcera, protože se zná s paní Ritou Skalníkovou. Když jsem to potom viděl, tak jsem věděl, že bych to sám nezvládl.

Takže jste pečoval Vy s pomocí pečovatelek a pečovatelů z hospice?
Říkal jsem dětem: Podívejte, já vás do ničeho nutit nebudu. Buďto mi budete pomáhat, nebo ne. Takže si to rozdělili. Jeden týden mi jezdila pomáhat dcera a druhý týden syn. Takhle jsme nějak zvládali. Domluvili jsme se, že budou z Hospice přijíždět každé ráno a udělají hygienu. Manželku také koupali ve vaně přímo na posteli. Musím je ohodnotit velice dobře. Ty lidi mají takový dobrý přístup. I ke mně. Když jsem viděl, jak se ty jednotlivé úkony dělají. Překvapilo mne, jak s manželkou dovedla děvčata i pan Karel zacházet. Ti lidi jsou velice dobře fyzicky i psychicky vybavení. Vidí, v jakém stavu ten člověk je a podle toho k němu přistupují s pokorou. To jsou vzácný případy. Když to porovnám s normálním životem, tak to nemá obdoby. Přijeli za každýho počasí. Tady bylo sněhu, já jsem to sotva prohrnul, a oni přijeli. Dali mi instrukce, jak mám manželku polohovat. Ráno mi pomohli a pak jsem jí už polohoval tak, aby neměla žádné proleženiny. Ukázali mi různé tipy, jak si pomoct. Jak využít polštáře a všechno možné. Oni to dělali skutečně profesionálně.

Jaký byl tedy váš běžný den?
Vstával jsem o pěti, sám jsem se dal do kupy, nachystal jsem snídani. Oběd jsem dřív taky vaříval já.
Postupem času mi říkal jeden pán tady, že si jezdí pro obědy do Jimramova do školy. Tak jsme se domluvili. Děti si myslely, kolik ještě udělám práce okolo, ale to není vůbec pravda. Než jsem ten oběd nachystal, maso roztrhal, blanky odstranil, i s krmením to bylo přes hodinu. Pak umýt, přebalit a byly to dvě hodiny. Byl jsem zvyklý chodit hodně ven na procházky. Manželka taky, dokud ještě chodila, ale ona chodila moc pomalu. Tak jsme to spolu obešli a já pak šel ještě sám. Když se takhle o někoho staráte, tak u toho neuděláte už nic. Tamhle možná zatopit v kotli, to jo. Nakoupit. Holka mi nabízela, že mi bude nakupovat, ale to jsem řekl, že v žádným případě. To by mě mohli rovnou zavřít tady v baráku. Pro člověka je to náročný. Ani ne tak fyzicky jako psychicky. Jezdil jsem nakupovat do Nového Města. Ale to bylo rychle do obchodu a rychle zpět. Žádný zdržování nikde. Taky jsem musel nakupovat hlavně to, co sní manželka.
Měli jsme doma to polohovatelné lůžko od Hospice než jsme dostali od pojišťovny. Trvalo docela dlouho než nám pojišťovna tu postel schválila. Manželka si ji nakonec moc neužila. 10 dní. Aspoň, že jsme měli tu od hospice. Člověk to sice zaplatí, ale je to potřeba. Tu chvilku musí člověk vydržet. Tohle není pro lidi moc ideálně udělané. Za prvé se přiveze jedna postel a čeká se na schválení pojišťovnou. Pak se musí ta
vypůjčená vrátit a nainstalovat ta od pojišťovny.

Když se Vás takto na závěr zeptám - doporučil byste odlehčovací služby od Domácího hospice
Vysočina?
Já bych to každýmu doporučoval. Mnoho lidí si myslí, že to sami doma zvládnou. Možná zvládnou, nechci lidi podceňovat. Ale já bych to bez hospice nezvládl. Nebo takhle, zvládl, ale dělal bych to po svým, a nestálo by to za nic. Když o tom nic nevíte… Musím ten hospic ocenit. Mnoho věcí se lidem nedostane do povědomí. Měla by se tomu dát nějaká osvěta. Já jsem o tom vůbec nevěděl. Díky za vaši pomoc. Můžu vždycky jen doporučovat.