fbpx

Ředitel hospice šel pěšky do Vídně, aby podpořil péči o umírající

Více než 210 km ušel ředitel Domácího hospice Vysočina Petr Hladík na své pěší pouti z Vysočiny do Vídně. Do sousední země se vypravil, aby upozornil na sbírku Darujte den pro hospic, ve které může kdokoliv přispět na nákup potřebných pomůcek a zahájení hospicové péče o umírající děti.  

„Hospic letos potřebuje milion korun například na polohovací lůžka, matrace, oxygenátory, na zdravotní sestru a proškolení personálu v dětské paliativní péči,“ vyjmenoval Petr Hladík.

Na celkem sedmidenní výpravu vyrazil ze Studnic, nejvýše položené obce Vysočiny. Na start se tam vydal od Červeného kříže, z místa, ze kterého v minulosti lidé vycházeli po staré obchodní cestě do Vídně. Aby dorazil do cíle v naplánovaný den, musel denně ujít asi 30 kilometrů.

Petr Hladík, ředitel Domácího hospice Vysočina, na samém začátku putování – Studnice u Nového Města na Moravě, Červený kříž – odtud lidé vyráželi na cestu do Vídně už před desítkami a stovkami let.

Po stopách truchlícího dezertéra

I trasa a její cíl měly svoji symboliku. Inspirací byl starý smutný příběh vojáka z Černé na Velkomeziříčsku Ignáce Dvořáka z konce I. světové války. Voják dostal volno na zotavenou, chtěl navštívit tetu a strýce ve Vídni, od sousedů se ale dověděl, že „Kohoutovi jeli za příbuznými na Moravu na pohřeb maminky čtyř dětí.“ Ignác Dvořák se rychle dopočítal, že jde o jeho ženu.

„Tím okamžikem se z něj stal dezertér. Rozhodl se, že musí domů. To se mu podařilo za tři dny. Je možné, že cestou někde naskočil na vlak nebo povoz, cestou se ale musel skrývat a vyhýbat lidem, jako zběhovi by mu hrozil trest smrti,“ vypráví Petr Hladík. Přesnou trasu Dvořákovy cesty se vystopovat nepodařilo.

Petr Hladík ve Vídni dorazil na skutečnou konkrétní adresu Kohoutových Obere Donaustrasse 9. „Zvonil jsem u Kohoutů a nikdo mi neotevřel. Tak jako v roce 1918 pradědečkovi Ignácovi,“ uvedl Petr na svém facebookovém profilu, kde svoje zážitky a fotografie cestou pravidelně publikoval.

Cíl putování – Vídeň, Obere Donaustrasse 9 – tady se na podzim 1918 Ignác Říha dověděl, že jeho žena zemřela.

Petra Hladíka na cestě doprovázel a putování dokumentoval fotograf a kameraman Jiří Michlíček z Velkého Meziříčí.

 

Příběh Ignáce Dvořáka

Ignác Dvořák se narodil roku 1879 v Oslavičce u Velkého Meziříčí. 5. listopadu 1911 se oženil s Marií Mokrejšovou a koupili si domek v Černé. Měli spolu čtyři děti – Hedviku *1909, Jaroslava *1911, Marii *1913 a Antonína *1914. V témže roce Ignác narukoval.

15.října 1918 dostal Ignác volno na zotavení ve Vídni. Rozhodl se, že navštíví svoji tetu a strýce. Zamířil tedy na Obere Donaustrasse 9. Několikrát zvonil na domovní zvonek a nikdo neotvíral. Po chvíli z vedlejšího bytu vyšla sousedka a řekla: “Kohoutovi jeli za příbuznými na Moravu. Stala se tam smutná událost. Na španělskou chřipku tam zemřela maminka od čtyř dětí.” Ignác v tu chvíli pochopil, že se jedná o jeho ženu. Bez váhání se rozhodl, že musí co nejrychleji domů. Tím se z něho stal dezertér.

Ignác Dvořák

Za necelé tři dny došel z Vídně do Černé u Velkého Meziříčí. Tam právě vynášeli z domu smutku rakev s jeho ženou. Do konce války se mu pak podařilo ukrývat doma a mohl tak být nablízku svým dětem. Později se znovu oženil, ale osud mu nebyl příliš nakloněn. V roce 1941 odvážel s povozem válečné dávky do Měřína a v nepřehledné zatáčce jej smetlo nákladní auto a Ignác srážku nepřežil. 

 

 

Petr Hladík došel pěšky z Vysočiny do Vídně